Nejdřív něco řeknete

Vzpomeňte si na chvíli, kdy jste litovali, že jste nenahrávali. Málokdo v takové chvíli sedí mlčky.

Něco řeknete.

„Moment — před chvílí jste to říkal jinak.“ „Promiňte, co to bylo?“ „Můžu si to nahrát?“

Slova už zazněla. Dřív, než ruka dosáhla do kapsy.

Ústa jsou rychlejší než ruce.

Spouštěč se tedy posunul

Co se stane, když je signálem ke spuštění slovo, a ne tlačítko?

Předem nastavíte slovo. Když ho aplikace uslyší, nahrávání začne. Nic se neodemyká, nic se nehledá na domovské obrazovce.

Spustí se i při zamčené obrazovce — telefon může zůstat v kapse nebo v batohu.

Pro druhou stranu se neděje vůbec nic. Ta část, kdy vytahujete telefon a ťukáte do něj, prostě odpadne.

Tady se cesta rozchází s hlasovým asistentem. Asistent je stavěný na rozpoznávání hlasu majitele, a když na něj zavoláte, obrazovka se rozsvítí a odpoví nahlas. Rozhovor se zadrhne a všichni si toho všimnou.

Jaké slovo — to vám nikdo neřekne

Podsouvat tu někomu „správnou“ odpověď škodí víc, než pomáhá.

Lidé mají různé obraty, které jim přijdou přirozeně. Mezi jazyky je rozdíl ještě větší. A to, co říkáte na poradě, není to, co říkáte u kuchyňského stolu.

K tomu: slovo nemusí být takové, které řeknete vy. Nastavte něco, co druhá strana v dané situaci obvykle říká, a nahrávání začne, aniž byste vůbec něco řekli — „zkouška“ na přednášce, „termín“ u lékaře.

Jedno se ale říct dá: jedno slovo pokryje mnoho vět.

Když nastavíte „nahrát“, nezáleží na tom, jestli řeknete „Tohle bych si měl nahrát“, nebo „Můžu si to nahrát?“ — obě věty ho obsahují. Neexistuje věta, kterou byste se museli učit slovo od slova.

Pomáhá tedy myslet méně na celou větu a víc na kousek, který v ní obvykle zazní — v tom, co byste opravdu řekli.

Propásnout a chytit moc

Když to chvíli používáte, stane se obojí.

Někdy nahrávání začne, i když jste nechtěli. Zaznělo něco, co znělo dost podobně.

A někdy jste chtěli, aby zabralo, a nezabralo.

To není totéž. To první vás stojí soubor, který smažete. To druhé se vrátit nedá, protože ta chvíle už je pryč.

Proto tahle aplikace stojí na straně zásady raději víc než míň.

Nakonec najdete vlastní slovo

První slovo, které zvolíte, možná nesedne. Změňte ho.

Po pár dnech si všimnete, co v takových chvílích opravdu říkáte. To se nedá vymyslet předem — musíte na to narazit.

V TalkSafe můžete uložit i několik slov. Každé z nich spustí nahrávání, takže je obvykle snazší začít zeširoka a později zužovat, než se hned napoprvé trefit.

Když chcete požádat o souhlas

Jedna z vět výše je „Můžu si to nahrát?“. Právě ta otázka může být spouštěčem. S „nahrát“ jako klíčovým slovem začne nahrávání ve chvíli, kdy se ptáte, a „ano“ druhé strany je v souboru.

V České republice podle § 86 občanského zákoníku nelze bez svolení člověka pořizovat zvukový záznam jeho soukromého života; podle § 88 odst. 1 ale svolení není třeba, pokud se záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Na Slovensku vyžaduje § 12 občanského zákoníku k pořízení zvukového záznamu svolení dotčené osoby, s výjimkami pro úřední, vědecké, umělecké a zpravodajské účely. Když se zeptáte a odpověď máte v souboru, nemusíte řešit, jestli se na vás nějaká výjimka vztahuje.

Proč tlačítko nahrávání stejně mačkáte pozdě, popisuje Proč tlačítko nahrávání mačkáte vždycky pozdě, a způsoby, jak začít bez rukou, Jak začít nahrávat, aniž byste se dotkli telefonu.

Co se souborem po nahrání dělat — a proč má šíření vlastní pravidla — popisuje Co s nahrávkou dělat, a co s ní nedělat.